Zelené potraviny - zdravější život pro Vás a Vaši rodinu

Podle potíží

Všechny nemoci

Další informace

Zajímavé články > Rakovina

Když profesor Wolf začal používat systémovou enzymoterapii, nebyly znalosti o vzniku nádorových procesů zdaleka tak rozsáhlé jako dnes. O imunitním systému a jeho možném vztahu k zhoubným nádorům se nevědělo vlastně vůbec nic. S každým rokem se však potvrzovala správnost základů, na nichž spočívá léčba rakoviny enzymovými směsmi.

Dnes víme, že vznik nádorových buněk v organismu je zcela běžnou, každodenní záležitostí. V našem těle probíhá neustále proces přetváření a vzniku nového. V každé hodině života vznikají miliardy nových buněk.

Vytváření nové tělesné buňky přitom může být narušováno vlivem mnoha rozličných faktorů, například fyzikálními nebo chemickými zásahy. Těmito vlivy může dojít k malým změnám ve stavebním plánu buněk. A nesprávně utvořená buňka se může v procesu buněčného dělení stále více měnit na buňku rakovinou. Má to jednu nevýhodu a jednu přednost. Špatné je, že se už nepodřizuje žádné vnitřní přirozené kontrole a egoisticky usiluje jen o vlastní růst a rozmnožování. Přitom je stále rafinovanější a nebezpečnější. Dobré je, že pokračujícím dělením se stále méně podobá buňce vlastního těla a díky cizorodé struktuře svých povrchových molekul může být snáze rozpoznána jako nepřítel. Obrana organismu ji pak může vyhledat a zlikvidovat jako kteréhokoliv jiného vetřelce, pokud imunitní systém pracuje optimálně.

Při nesmírném množství nově vytvořených buněk dochází k uvedeným chybám podivuhodně zřídka. Přesto má každý zdravý člověk ve svém organismu neustále 100 až 10.000 takových jednotlivých rakovinných buněk. To je zcela normální stav, proto ještě nemáme rakovinu.

Nesprávně vytvořené, zvrhlé buňky jsou totiž běžně naší neporušenou tělesnou obranou rozpoznávány a například obrovitými požírači buněk, makrofágy pohlcovány a ničeny. Antigeny na povrchu rakovinné buňky mohou být také obsazeny našimi vlastními protilátkami, které vyhlásí poplach a přivolají speciální skupinu buněk enzymů. Ty pak rakovinnou buňku rozpustí a zbylá jedovatá drť je nakonec enzymaticky odstraněna z organismu.

Tato vynikající kontrola- imunitní dozor –zpravidla funguje. Neustále sice vzniká určitý počet nových rakovinných buněk, ale zhruba stejně tolik jich je nalezeno a rozpuštěno. Několik takových rakovinných buněk sice může bloudit jen tak dokola v krevním řečišti, aniž by našly nějaké přístaviště, takže mohou zahynout samy od sebe i bez zásahu imunitního systému. Vyhladoví. Situace se ovšem stává problematickou, jestliže imunitní systém není schopen nalézat a rozpouštět dostatečný počet rakovinných buněk, dříve než se shluknou, rozmnoží a vytvoří nádor. To může nastat, když na jedné straně dojde zesílením vlivů vyvolávajících buněčné změny k podstatně zvýšené produkci chybných buněk.

A když je na druhé straně naše obranyschopnost těmito vlivy zcela zásadně oslabena. Takovými nežádoucími vlivy je nezdravé životní prostředí, nesprávné životní a stravovací návyky léky potlačující aktivitu imunitního systému, nikotin a jiné drogy i ozařování.

Zeslabená obrana již nemá možnost udržet pod kontrolou přibývající množství nepřátel. Je prolomena.